Wrecked Love 2. Díl

18. listopadu 2009 v 15:03 | Eiko |  Wrecked Love
2.Díl, budu ráda za komentáře (Někteří jste už možná četli)



"T-t-tati?" Řekla jsem slabě. Cítila jsem se vážně hrozně. Bolela mě hlava, měla jsem sucho v krku a nemohla jsem si na nic vzpomenout. "Co se stalo?" Zeptala jsem se vyděšeně. "Byla jsi nemocná, měla jsi úpal. Spala jsi," řekl táta. "Nemusíš mít obavy," dodal nakonec. "J-j-jak dlouho jsem spala?" Koktala jsem."Tři dny. Měla jsi horečky," odpověděl tiše. Zděsila jsem se. Jak je možné, že jsem spala celé tři dny?
"Jane, zjistili jsme, že tu žijí nějací lidé," pokračoval táta. Tvrdí, že tu před patnácti lety ztroskotali tak jako my. Zůstaneme zatím u nich. Navíc ti pomohli. Kdyby to neudělali, možná by jsi… " Nedokončil větu, ale věděla jsem, co chtěl říct. Kdyby mi nepomohli, nepřežila bych. Snažila jsem se posadit. Byla jsem v nějakém přístřešku ze dřeva, kde byla jen postel z jakéhosi prkna a hadrů, na které jsem ležela.
Do přístřešku vešla mamka "Jany, ty ses probrala!" Byla jsem vážně ráda, že jsem ji viděla a tak jsem ji pevně objala. "Donesu ti nějaké ovoce," řekla usměvavě.
Pak vyšla na chvíli z přístřešku, ale hnedka byla zase zpátky s nějakou miskou rozmačkaného ovoce. Položila to přede mě "Chutná ti to?" zeptala se mě starostlivě a přitom mi podávala ještě vodu. "Musíš hodně pít," dodala."No, není mi sice 6 měsíců, abych jedla jenom jídlo na kaši," řekla jsem otráveně, "ale lepší než nic." Máma na mě hodila přísný pohled, ale nic neřekla.

Docela rychle se setmělo, ale já jsem nemohla vůbec usnout. Přemýšlela jsem. Najdou nás vůbec? Co když na tomhle ostrově budeme muset zůstat napořád? Tahle myšlenka mě děsila. Zkontrolovala jsem, jestli mamka s taťkou spí a tajně vyklouzla ven.
Rozhlídla jsem se kolem. Bylo tam hodně takových přístřešků, jako ten ve kterém jsme my, akorát větších. Uprostřed toho všeho bylo ohniště. Jediná možnost jak si na takovém ostrově připravit teplé jídlo. Zřejmě už všichni spali. I když jsem neznala přesný čas, řekla bych, že byli asi tři hodiny ráno.
Šla jsem se kousek projít. Kolem dokola byly hustě rozšířené stromy. Pak jsem uslyšela volání. Vyděsila jsem se a chtěla jsem utéct, ale někdo mě chytil za ruku.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Barkulinka | Web | 19. listopadu 2009 v 20:15 | Reagovat

JŮ TO JE SUPER=)

2 Lowiska | Web | 25. listopadu 2009 v 17:37 | Reagovat

to je super:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama